13. den – guestpost od Matějě – Mt. Batur – 1717 mnm

Tímto zdravím všechny posluchače a čítače tohoto blogu. V rámci obsahové spolupráce jsem se uvrtal k tomu, abych se tu v pár řádkách vyjádřil k našemu výstupu na východ slunce na svatou Balijskou horu Mt. Batur.

Tragédi na Bali =)

Tento článek, nebo alespoň jeho začátek, by se dal asi i v klidu publikovat na „konkurenčním“ blogu co tu na naší nomádské výpravě vznikl jako dárek k 30tým narozeninám Martina Matese z econea.cz. Martin totiž dostal překrásný dárek v podobě předregistrované domény tragedinabali.cz. Jak název napovídá, tak zde si můžete přečíst několik peprných zážitků našich spolucestovatelů. (taky tam budu brzy psát o našem štědrém daru jedné místní škole 🙂 )

A proč by zrovna výlet na Mt. Batur měl spadat do kategorie „Tragédi na Bali“? =)

Nebojte, nejde o žádné drama. Nikomu se nic nestalo, nikdo nezahučel do sopky nebo si neopařil ruku v stále ještě aktivním vulkánu (úplně nahoře se dají najít místa kde jde ze země horká pára). Mám na mysli spíš tragédský přístup k tomuto unikátnímu výletu zde na Bali.

Na Bali se totiž na východy slunce tradičně chodí buď právě na Mt Batur (1717mnm, cca 1,5 hodiny svižně nahoru přes lávové pole) a nebo na nejvyšší horu Bali a to na Mt Agung (3100mnm, cca 4-6 hodin nahoru asi ještě horším terénem). První ohlasy a vyjednávání o podobě tohoto výletu začínaly na ambiciózních cca 8smi lidech, kteří by se vůbec nebáli vyškrábat právě na Mt Agung ve stylu „když už, tak už„. Když se ale začal lámat chleba, tak postupně odpadat jeden tragéd za druhým a nakonec z toho zbyli jen 4 lidi  a to na tu lehčí variantu v podobě Mt Batur 🙂 (a to jsme málem jeli jen 3) .. 😀

Budíček ve 2:00, „sváča“ a první výškové metry

Náš výchozí bod pro výlet na Batur bylo město Ubud, ale to se můžete ostatně dozvědět z ostatních příspěvků tady okolo. Když se chcete na Batur vyškrábat na východ slunce, tak je zapotřebí si trochu přivstat a zkusit si na jeden den budíček zaměstnanců, co pracují v pekárnách v oboru logistiky 🙂

Za necelou hodinku jsme na výchozím parkovišti, přidělí nám zde místního průvodce (bez něj to nejde), dostaneme svačinku v podobě jednoho banánu, jednoho vařeného neoloupaného vejcete a jednoho balení suchých toustů pro všechny. Aha, tak tohle znamenalo to „breakfast included“ 🙂

Finální cena za výlet byla 250 000 IDR na hlavu – doprava, průvodce, poplatek národnímu parku, „breakfast included“.

Nijak se nezdržujeme a s baterkami / čelovkami v ruce / na hlavě se dáváme do pohybu. První cca 2 km je to rovinka a tak namotivovaní a natěšení na výhledy ze shora nasazujeme svižné tempo. Na třetím kilometru se začne terén výrazně měnit. Z písečné pěšiny se náhle začne terén silně vertikálně naklánět a začneme se postupně škrábat nahoru po lávovitém terénu. Jde se cik-cak. Občas je třeba udělat vyšší krok jak do vysokého schodu a občas je zase třeba dávat bacha na odraz, aby jste se nesmekli po malých lávových kamíncích všude okolo.

Terén se tedy změnil celkem výrazně, co se ale skoro nezměnilo, bylo naše nasazené tempo 🙂 Asi až po cca 20ti minutách HIIT tréninku, kdy jsme byli všichni udýchaní a zpocení až na *** převládl rozum nad mužským egem a domluvili jsme se s naším průvodcem na volnějším tempu. (BTW náš průvodce chodí nahoru cca 6x týdně, takže ten by asi naše tempo akceptoval bez větších problémů až na vrchol)

Bude vůbec něco vidět?

Cca v půlce stoupání dáváme delší přestávku. I když jsou cca 4 hodiny ráno a černočerná tma, tak již zde na zástupy turistů čekají připravené stánky s občerstvením. Celou cestu nahoru není jasné jestli naše úsilí nebude zbytečné a jestli náhodou nahoře neuvidíme jen „mlíko“. Během cesty se oblačnost často mění.

Občas je vymetýno a kocháme se pohledem na jižní hvězdnou oblohu, ale občas není vidět ani na pár metrů. Cca ve 3/4 kopce se nám na  chvíli v dálce objeví majestátní silueta Mt Agung a když se mi povede vyfotit fotka níže, tak už si říkám, že už teď to celé stálo za to!

Vrcholek Mt Agung nad oblačností
Vrcholek Mt Agung nad oblačností

Krása střídá nádheru

Na vrchol se dostáváme cca ve 4:30 ráno, takže ještě máme krásných 45 minut do východu slunce (6:15). Zabíráme VIP místa s nejlepším výhledem východním směrem, s Jirkou Krejčíkem nastavujeme timelapsy (já na zrcadlovku, on na GoPro) a baštíme naší „výtečnou“ svačinu (nakonec jsme snědli vlastně jen banány).

I když jsme nakonec neviděli ten kýčovitý obrázek jak se zpoza horizontu pomalu objevuje oranžovo žlutá obří koule, tak i přesto nám bylo dopřáno vidět něco nádherného. Dynamicky se měnící oblačnost, která nám chvílemi ukazovala obrysy Mt Agung nebo světla vesnic pod horou, dokázala na našich obličejích nejednou vykouzlit mimiku připomínající úžas.

Počet vyfocených selfíček mluví za vše 🙂 Krásně fotogenické bylo i jezero přímo pod Mt Batur a bystřejší jedinci si úplně vzadu na horizontu mohli vychutnávat i obrysy ještě větší hory Mt Rinjani (3700 mnm) na vedlejším ostrově Lombok (cca 120 km vzdušnou čarou).

Východ Slunce
Východ slunce
Jezero pod horou Mt Batur
Jezero pod horou Mt Batur

Výhledy byly opravdu parádní. A když se po okolí začaly rozlévat první paprsky slunce, tak se nám postupně začala ze tmy ukazovat i úzká cestička přímo na vrcholku Mt Batur, podél které se dal obejít celý kráter naší sopky pěkně dokolečka. Měli jsme opravdu vstřícného a pohodového průvodce a tak když zbystřil naše pohledy směřující právě na tuto okružní cestu kolem kráteru, tak sám ihned řekl „I will take you around. For free. No problem.“.

Dodatek: tady je ještě Jirkův timelapse z GoPro:

Cesta kolem vrcholu sopky nám nabídla výhledy do dalších směrů ostrova Bali. Byla to trochu exponovanější stezka skrz lávové útesy, ale tadle bonusová procházka stála určitě za to. Co mě velice překvapilo, byla krátká odbočka směrem k doutnajícím otvorům v hoře z kterých stoupala horká pára. Holt Mt Batur je stále ještě aktivní sopka a je to tady vidět i cítit hodně zblízka. Samotný kráter uvnitř sopky byl také hodný pohledu. Jak je zde hodně vlhko a teplo, tak život a zeleň si najde cestu i na jinak né moc úrodnou sopečnou horninu.

Vnitřek kráteru Mt Batur
Vnitřek kráteru Mt Batur
Výhled severním směrem
Výhled severním směrem
Místňáci se nahřívají u páry vycházející z hory
Místňáci se nahřívají u páry vycházející z hory

Všude psali, že sestup dolů je ta horší část cesty ..

.. a měli pravdu 🙂 Sestup byl opravdu o něco náročnější než výstup. Člověk musel dávat bacha, aby se mu nesmekly boty na sopečném písku, nebo aby pod ním neujel nějaký ten kámen a nenabil si kokos. (viď Pavle? 🙂 ) Každopádně všichni jsme to dolů zvládli nakonec bez újmy. Příjemně unavení, plní zážitků z tohoto nevšedního výletu a taky hlavně pořádně ospalí. Na jednom se jsme se ale určitě všichni shodli – Stálo to za to a můžeme to všem doporučit. Kluci cca 6.2. odjíždí, ale já tu budu asi o něco déle .. že bych šel nakonec zdolat i Mt Agung? No uvidíme 🙂

Mapa našeho výletu
Mapa našeho výletu

3 komentáře u „13. den – guestpost od Matějě – Mt. Batur – 1717 mnm

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.