13. den – Trek na Mount Batur a jízda s GO-JEKem

Jak se dostanu bez motorky a hlavně bez řidiče do města? GO-JEK!

Matěj vstával ve 2:00 ráno, aby mohl vyrazit na výlet na sopku Mount Batur. Více o výstupu na sopku Batur.

Já využila jeho přítomnosti, abych si skočila na záchod. Ano, jsem posera a sama do koupelny chodím velmi nerada, obzvláště po včerejším incidentu s panem hadem na terase.

Na 9:30 se potřebuji dostat do města na společný brunch s ostatními do Clear cafe. Mám motorku, dvě helmy, dva mezinárodní řidičáky a přesto je mi to k prdu. Na řízení si prostě netroufám.  A proto zkouším službu GO-JEK, o které už se zmiňuji tady.

Bydlíme bokem od města, takže tady není k dispozici tolik řidičů. Jdu tedy ještě s Péťou k silnici směr Ubud. Aplikace pořád ukazuje, že nejsou řidiči. Ještě se mrkneme na Uber. Po delší době čekání pro nás přijede kára s šoférem a můžeme frčet na pozdní snídani, už umírám hlady.

Boje mezi taxikáři a GO-JEKem / UBERem

Cestou zpět bych už ráda GO-JEK vyzkoušela, zadávám do aplikace místo vyzvednutí a místo cílové. Motorka by tu měla být za malou chvíli. Jen jsem si blbec nevšimla, že jsem kousek od otravů taxikářů. Už si mě berou do parády a dotěrně se ptají „Where are you going?“ Vůbec se mně s nima nechce vybavovat a tak napruzeně s telefonem v ruce odpovídám, že taxi nechci. Taxikáři zřejmě došlo, že čekám na Uber nebo Go-jek a jak se tady vedou boje mezi těmito společnostmi, chápu, že je naštvanej.

Vidím motorku s SPZ, kterou přesně potřebuji. Motorkář už se táže: „Monika?“ Yes, yes, to jsem já, směju se a chci naskočit na sedadlo jako spolujezdec. V tom přiskočí taxikář od naproti a začne se místní hatmatilkou dohadovat s Go-jekem. Pochopila jsem o co jde a tak jim říkám, že půjdu klidně pěšky, jestli je problém. Nakonec si to asi nějak vyříkali a tak už jedu na motorce směr „domov“.

Za 3 kilometry jízdy 7 000 IDR (14 Kč), super služba. Řidič mi nabízel i pláštěnku, když začalo pršet. Zapůjčení helmy na cestu je samozřejmostí.

Můj řidič - GO-JEK
Můj řidič – služba GO-JEK v Indonésii funguje perfektně.

Matěj na výletě na sopce Gunung Batur

Všichni jsme měli velké oči, jak se budeme šplhat na východ slunce na 1 717 metrů vysokou horu Batur a nakonec se odhodlali jen čtyři jedinci. Ti, co nebyli líní přivstat si a brali v potaz nižší teploty nahoře, byli odměněni krásným výhledem do širokého okolí včetně majestátní hory Gunung Agung (3 031 m). Dokonce byl vidět i vrcholek z protějšího ostrova Lombok, hora  – Mount Rinjani.

Více se o výšlapu na sopku Batur rozepsal Matěj zde.

Na vrcholu Batur
Na vrcholu Batur
Hora Batur
Hora Batur
Východ na Batur
Východ na Batur

Nejlepší žebra na Bali – nejspíš poslední společná véča

Zítra je čas přesunu do dalšího místa, proto se Hedvika rozhodla svolat společnou nomádskou večeři. Na výborných prasečích žebírkách jsme si pošmákli ve Warungu Cupit BBQ. Příjemná změna mít najednou tolik vepře, servírováno jak jinak než s rýžovou přílohou. Jsem pyšná, že opravdu jedeme nejvíce na místní kuchyni, hranolky jsme neměli ani jednou. Loučíme se tu s pár lidmi, které tady a možná už ani jinde nepotkáme.

Žebírka s rýží
Žebírka s rýží

Za tmy nás čeká poslední jízda na skútru v Ubudu, něco málo zabalit a ráno nastává čas odjezdu na romantický ostrov Gili Air. Včera večer už jsme s holkama z vily bookly ubytování v bungalovech v Kaluku Gili Resort. Moc se těšíme, dobrou 🙂

1 komentář u „13. den – Trek na Mount Batur a jízda s GO-JEKem

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.