(87. den)

Máme před sebou poslední den na Borneu. Rádi bychom si ještě užili krásné moře, proto vyrážíme znovu do národního parku kousek od města, na ostrovy Manukan a Mamutik.

Ostrovy Manukan a Mamutik – den strávený pod palmou

V přístavu už to známe. Jdeme na jistotu ke kiosku společnosti Sunny Rainbows. Tentokrát chceme navštívit dva ostrovy, což je o něco dražší (40 RM na osobu). Zaplatíme a rovnou pospícháme k lodi, nasadit vesty, za minutu se odjíždí. Super rychlá loď nás ani naše žaludky opět nešetří a valí to vlny nevlny. Chlápek by tuhle jízdu na lodi mohl provozovat místo banánu, vyjde to dost podobně, jen nás zatím nevytrousil.

Už z dálky hezky vidíme všechny ostrůvky národního parku. Vystupujeme a po dřevěném mole cupitáme k bráně s nápisem Selamat Datang (Vítejte) a zároveň cálujeme dalších 10 RM jako vstup do národního parku. Docela dlouhá písečná pláž je z jedné půlky zaplněna legračníma Číňanama – ve vestách, dlouhých kalhotách a trikách v hloubce asi půl metru dělají, že šnorchlují. A druhá část pláže je téměř opuštěná, takže je jasné, na kterou stranu půjdeme.

Se čtečkama v ruce se uvelebíme ve stínu palmy. Užíváme klídku a pohody, do chvíle než nás začnou žrát komáři a písečné mušky. Nejvíc jim chutná moje krev, i když jsem se proti nim vyzbrojila repelentem.

Matěj dlouho nevydrží a běží si do půjčovny pro brýle a šnorchl, aby prozkoumal zdejší vody. Pár metrů od břehu na něj čekají hejna malých i velkých různě barevných ryb, včetně prcka Nema, sem tam i nějaký ten korál. Jinak voda je tady tak čistá, že ani není potřeba chodit pod vodu, rybky jsou vidět i z mola. Před odjezdem na další ostrov ještě stíháme rýžovo-zeleninovo-kuřecí oběd a nanuka.

Prší! Jdeme se štosovat na molo a vyhlížet naši loď. Dle domluvy, ve 14 hod. nás vyzvednou a zběsile převezou na další ostrov – Mamutik. Cesta je vzrušující, kapky deště jsou v té rychlosti ostré jak žiletka a my jsme celí mokří. Ostrov je coby kamenem dohodil, ale plavat bych na něj teda nechtěla. Vstup už neplatíme.

Čeká na nás průzračně modré moře s dlouhou písečnou pláží a několika bungalovy v pozadí. Jelikož solidně leje a stěží je vidět na sousedící ostrovy, zvolíme posezení pod střechou, kde vybalíme čtení. Pár metrů od nás proběhne pěkně vykrmená ještěrka, teda spíš varan. Sotva ji stihneme pozdravit, už se plazí po stromě.

Nedá nám to, proběhneme mezi kapkama deště a šup do vody. Nejspíš poslední koupání v moři, tak se musíme rozloučit. Voda není úplně teplá, ale jinak luxusní koupání, tohle mi v ČR bude chybět. Čas běží hrozně rychle, v 16 už nás nabírá naše trysko-loď a rychlostí blesku frčíme zpátky do města do přístavu Jesselton.

Poprvé v životě zkoušíme humra (lobstra)

Krevety, škeble, sépie, ryby, nedávno dokonce i kraba. To všechno už jsme vyzkoušeli. Na seznamu přání ještě máme právě humra. Matěj už o něm mluví několik let a já bych ho taky ráda ochutnala. V ČR se dá sehnat, ale za nekřesťanské peníze a ještě k tomu není čerstvý. Tak kde jinde si ho poručit než přímo u zdroje.

Po předchozí zkušenosti s natvrdlým panem krabem se trochu bojíme, jestli nekoupíme zajíce (nebo spíš humra) v pytli. Ale dneska je poslední den, jdeme do toho. Rovnou z přístavu se vydáme na rybí trh, kde už to ožívá a začíná se grilovat. Naše oči vyhledávají jenom výstavní humry na chladivém ledu. Naštěstí už to mají za sebou a nemusíme sledovat jejich poslední tažení. Asi u druhého stánku se necháme oslovit. 1 kg humra nám nabízí za 250 RM, což je super cena. Bereme. Fešák se hodí na váhu, necelá 2 kila, to bude pro dva akorát. Zatímco jdeme vybrat, humřík už se nám připravuje.

Usedáme ke stolku s plastovýma židlema potaženýma saténem a necháváme se obsloužit. Nejdřív přijde na scénu hlavní aktér humr. Chudák na dvě půlky – jedna na másle  a druhá s trochu pálivou směsí. K tomu rýže, grilovaná kukuřice, zelenina a mrkvový džus. Maso je opravdu vynikající, chutná to jako velká kreveta, jenže máte pořádný kus masa a není potřeba se s tím tolik prát, maso jde vydloubnout docela dobře. Chvílema je mi pana humra líto, mrká na nás těma svýma tmavýma očima a má moc roztomilá klepýtka. Naštěstí nám to ale vynahrazuje svoji výbornou chutí a celkovým gastronomickým zážitkem.

Myslím, že pro dnešek máme splněno. S mořem jsme se stihli rozloučit, humra jsme spořádali, už jen nakoupit banány na zítra do letadla, zabalit a hurá do Hong Kongu 🙂