(64. – 65. den na cestách)

Potom co jsme uzavřeli kapitolu cestování po Bali, přemýšleli jsme do jaké země se dále zašijeme. Věděli jsme, že se nám nechce letět daleko a jinak nám bylo celkem jedno kam. Ve hře byl Vietnam, Filipíny, Malajsie i naše oblíbené Thajsko, které jsme navštívili již předloni.

Nakonec jsme se rozhodli pro zemi v srdci jihovýchodní Asie, Malajsii. A těšíme se tak na poznání další asijské metropole Kuala Lumpur.

Kuala Lumpur, překládá se jako „blátivý soutok“. Hlavní město Malajsie a jedno z nejmodernějších měst jihovýchodní Asie.

• Jednosměrné letenky z Bali do Malajsie jsme pořídili za 1 620 Kč (AirAsia) na hlavu a ubytování jsme si prozatím booknuli na první dva dny v samém centru Kuala Lumpur. Vybírali jsme podle lokality, ceny a recenzí na bookingu – Orange Pekoe Guesthouse vyšel nejlépe (dvoulůžák 550 Kč se snídaní / 1 noc).

  

Měna v Malajsii

• Kurz: 1MYR (nebo také RM) = 5,6750 Kč
  
• Zákonným platidlem Malajsie je malajsijský ringgit.
• bankovky 1, 5, 10, 20, 50 a 100 a mince 1, 5, 10, 20 a 50 senů.
• Výraz ringgit je v malajštině slovním ekvivalentem pro slovo dolar.
• Bankovky jsou hezké, některé papírové, některé plastové, všechny se symbolem červeného ibišku, což je národní květina Malajsie.

  

Kuala Lumpur – noční přílet a první kulturní šoky

Krátký ani ne tříhodinový let a už přistáváme v Kuala Lumpur (KL). Pasová kontrola na letišti proběhla v pohodě, jen si nás hezky vyfotí a sejmou otisku prstů a vízum máme na 3 měsíce. Tentokrát habaděj času, tak to snad nepřešvihneme jako na Bali.

V letištní hale pozorujeme zahalené muslimské ženy (my jim říkáme nindži, teda spíš těm úplně zahaleným do burek). Ano, v Malajsii dominuje islámské náboženství. Kukla z šátku, tzv. hidžáb jim zakrývá vlasy a krk, zatímco obličej jim kouká ven. Jinak jsou tu víceméně malí, někteří pěkně pupkatí Asiati.

Z letiště do centra Kuala Lumpur

Jako první věc, ještě na letišti kupujeme místní SIMkartu (5 GB netu za 40 RM = 240 Kč). Z vychlazeného letiště se těšíme do venkovní sauny, min. 30 stupňů tu bude určitě. Je něco před půlnocí a my zjišťujeme, jak se dostat do City Centre. Rozumně vypadá cesta busem. Za nějakých 18 RM (36 Kč na jednoho) kupujeme lístky a už se vezeme jak nanuky Family Frost. Po hodině spánku nás bus vysadí na ulici a následuje zběsilá jízda navazujícícm shuttle dodávkou až do městské čtvrti Bukit Bintang, kde máme bydlet (název asi podle toho piva z Bali).

Bukit Bintang – noční život pulsuje na plné obrátky

Vystupujeme ven a máme další kulturní šok. Ve 2 hod. ráno a město žije jakoby bylo odpoledne. Všude kvanta lidí, na zahrádkách plné talíře jídla, taxíky jezdí sem a tam, všude samá světýlka, sličné děvy nám nabízí masáže a kdo ví co ještě.. hodně nám to připomíná Thajsko (však to není tak daleko) a známou živou ulici Khao san road.

Cestou do hotelu sebe natlačíme 2 banány a 2 maska na tyčce (později jsme vyhodnotili, že to byli kuřecí biskupy). Ubytko po chvilce hledání objevíme v boční trochu špinavé uličce od toho hlučného centra, zapadneme do malého pokojíku a nabiti všemi možnými dojmy jdeme spát.

Procházka po Kuala Lumpur a luxusní oběd na přivítanou

První ráno v KL si pěkně pospíme. Snídaně jsou samoobslužné v malé příjemné kuchyňce skoro jako doma. Namícháme si cornflaky s mlíkem a k tomu ještě opečené toasty s džemem, čaj a kafe. Něco málo pohledáme na netu a už zase vyhodnocujeme, že by bylo fajn okouknout okolí a spojit to s obědem. Taky jsme se snažili nabít mobily a noťasy, ale marně, tady se používají zásuvky se třema dírkama. Pak jsme teda zkusili ještě jednu zásuvku a tam se nám nabíječky podařily nacpat.

Jako ve většině evropských zemí je v Malajsii napětí i frekvence 220V, 50Hz. Avšak zásuvky se převážně používají jako ve Velké Británii, tj. tříkolíkové. Adaptéry jsme si koupili raději hned dva (cena jednoho se pohybuje kolem 5 RM, 30 korun).

Matěj našel nejlépe hodnocenou restauraci na Forsquare, pár metrů od našeho ubytka. Přišlo mi podezřelé, že jdeme do luxusního hotelu. Restaurace je v asi pátém patře a nikdo tam není. Usedneme a za nekřesťanské peníze si dopřejeme luxusní jídlo na přivítanou – lososa s glazovanou zeleninou a oranžovou omáčkou a indické placky s omáčkami a masem + mango a kiwi džus. Z Bali jsme rozmlsaní a čekali jsme čerstvou šťávu z ovoce, ale byly to jenom sirupy.

Autobusy po Kuala Lumpur zdarma

Na stránkách Lonely Planet jsem vyzjistila, že po KL se můžete dopravovat busama GO KL City Bus úplně zadarmo. Jezdí tu čtyři bezplatné linky, které v rámci zlepšení veřejné dopravy a omezení zácpy financuje vláda.Ve špičce jezdí linka každých 5 minut, ostatní 10 minut. Jako bonus free wi-fi uvnitř klimatizovaného autobusu.

Taková služba se nám náramně hodí, venku je asi 50 stupňů a každý krok navíc je životu nebezpečný. Co bychom taky chtěli v tropech. Horko a vlhko panuje v Malajsii po celý rok. Raději tedy popojedeme několik zastávek z Bukit Bintang směr KLCC Centrum, kde se odehrává hlavní dění ve městě.

Pedestrian Walkway – zchlazení v klimatizovaném tunelu

Jako další skvělá vychytávka Kuala Lumpur nás nadchnul přes kilometr dlouhý klimatizovaný most pro pěší, který propojuje dvě hlavní nákupní a turistická místa. Tato lávka je údajně financována z malajského ropného gigantu Petronas.

Dojdeme až k parku, který je příjemným kontrastem klidného prostředí a shonu velkoměsta. Odpočívadla, okrasné vodní prvky – různé vodopády, fontány, kaskády a odrážející bazény jsou roztroušeny po celém parku. Pro odvážné běžce je k dispozici 1,3 km dlouhá běžecká dráha se speciálním pogumovaným povrchem. Nejde mi to na rozum, ale lidi i v tom hicu opravdu běhají.

Prťata mají skvělé vyžití na dětském hřišti s veřejným bazénem. Dnes se jich sem přišlo vycachtat požehnaně. Aby nedošlo k potížím, celý prostor střeží důležitá paní v uniformě. Hlídá, aby nikdo nechodil do vody v botách a neobtěžoval děti. Matěj si chtěl vyfotit věže Petronas z dálky a když se nakvartýroval v žabkách do vody, hned byl průšvih 🙂

Došli jsme až k samotnému nákupnímu centru s názvem Suria KLCC. Obchoďák se šesti patry v těsné blízkosti dvojčat Petronas. Nevěřili byste, že obchodní centrum může být takovým top místem. Chápu, že venku si davy lidí fotí dominantní věžičky Petronas, ale ono i uvnitř je natřískáno. Přičemž místní obchody rozhodně nejsou z laciného kraje. Nás pan Louis Vuitton nebo Gucci s paní Coco Chanel nenalákají a raději si jdeme koupit něco k snědku do krámu s potravinama, respektive jedno v plechovce 😉

O něco později se přistihneme ve vedlejším nákupáku v H&Mku, kde už jsou ceny lidovější. Ale spíš jen tak zíráme, co kde mají a nic si nekoupíme. Outfity jak pytle od brambor ocení možná muslimské nindži a nebo strašidla do zelí… Ale ne, i obyčejní Evropané si tam přijdou na své 😉

PETRONAS Towers – první setkání se známými dvojčaty

Jakmile se setmělo, vyběhli jsme ven k oslňujícím mrakodrapům Petronas, užít si večerní atmosféru i s barevnými hrajícími fontánami v popředí. Plechovku místního piva Tiger nenápadně usrkáváme z igeliťáku, abychom nepohoršovali ostatní. Že tady alkohol není moc v kurzu? O tom by vám muslimové mohli vyprávět. Několik ran holí by jim za chmelový mok nestálo.

Lake Symphony – jezero a svítící hrající fontány

Nádherné jezero s vodními fontánami. Přes den nenápadné a večer se mění v přehlídku barev. V hlavní kašně stříká vodotrysk až do výšky prý 42 metrů, což se mi moc nezdá, připomíná mi naše o dost menší „Vřídlo“. Tahle vodní atrakce je každodenní událostí v poledne a ve večerních hodinách.

Dosyta nabaženi nočním Kuala Lumpur se vracíme Uberem na hotel. Poznámka – Uber v Kuala Lumpur funguje naprosto spolehlivě a na velké město jsou ceny za hubičku.