(66. den)
Po ani ne dvou rozkoukávacích dnech v centru jsme se rozhodli, že skromný homestay na lukrativním živém místě v Bukit Bintang vyměníme za luxusnější a pracovně přívětivější apartmán na klidnějším místě v městské čtvrti Pudu.
Po poledni se Uberem transportujeme do nového „domova“. Matěj je nadšený, že sehnal kvalitu za rozumnou cenu. Takže hotel s nekonečným bazénem na střeše, fitkem a výhledem na dvojčata Petronas. Haha, šklebím se, protože první ubytko jsem vybírala já a to na základě místa a ceny. Ale těším se 😉
Týden v Kuala Lumpur – takhle si tu žijeme
Hotel D’Majestic má nejen hotelové pokoje, ale i byty rezidentů. V jednom z nich, v 17-tém patře, nás ubytuje hostitel z Airbnb. Jelikož zde chceme strávit celý týden, máme dokonce slevu na pobyt. Platíme 1 000 Kč na noc, což je za bydlení na úrovni téměř v centru metropole super cena.
Cítíme se tady jako doma, světlý prostorný byt s kuchyní – pračka se sušičkou (to nemáme ani doma), lednička, sporák, žehlička, telka, fén a další vybavení, se kterým jsme se dlouho nesetkali. A hlavně ten bezkonkurenční výhled na město. Skoro z postele vidíme na věžičky dvojčat Petronas. Na střeše ve 20. patře se nachází fitko, sauna a venkovní nekonečný bazén, všude máme vstup v ceně. Rychle se zabydlíme a jsme rádi, že se minimálně týden nemusíme nikam přesouvat. Na plánu je pár pracovních dní proložených výlety a procházkami po Kuala Lumpur.
Odpoledne jdeme objevovat poklady zdejší kuchyně. Majitel nám doporučil tržiště, co by kamenem dohodil od nás. Výběr z několika venkovních kuchyní, vypadá to na čínskou. Starší Číňanka nás usadí do plastových židlí a něco na nás haleká po jejich, ale nerozumíme. Proto povolá kolegu, který se s námi ingliš už trochu domluví.
Dáváme si vynikající mix pro dvě osoby – křupavou kachýnku, kuře a vepřové, pro změnu s rýží, k tomu teplý hlávkový salát (nevím, proč ho ohřívali??) s nějakou hnědou možná sojovou omáčkou. K dispozici máme ještě malé plastové mističky, do kterých si nakydáme pálivou chilli omáčku, sojovku, zázvorovou pastu a duck sauce (kachní omáčka?), všechno je strašně moc dobré. Neuvěřitelně pestrá směsice chutí, vůní a barev nás uchvátí na první pohled, teda ochutnání.
Paní šéfkuchařka kolem nás nervózně pobíhá a ukazuje nám, co máme do jaké omáčky namočit a nejradši by nás sama nakrmila. Vlastně jsme tady jediní Evropani, asi proto si nás tak hledí a snaží se nám posunkama navodit postup konzumace 🙂 Vše zapijeme domácím ledovým čajem (úplně bez cukru, to je pro nás po přeslazeném Bali milým překvapením) a zaplatíme 35 MYR (necelých 200 Kč).
Ještě se stavíme na nákup do místního obchoďáku. Překvapuje nás, že kolem dokola je strašně moc stánků prodávajících mobily a příslušenství k nim. Malajsie je prý rájem pro jablíčkáře. Probojujeme se do potravin, kde pořídíme nějaké ovoce, zeleninu, oříšky, vody a vajíčka na snídani. Nezapomeneme prací prášek, ať si taky jednou vypereme. Taky mě zaujalo, že v obchodě probíhaly různé ochutnávky kafe a nápojů, klasika hostesky za stánkem jako u nás.
V Malajsii se také jako ve většině asijských zemích nedoporučuje pít kohoutkovou vodu, raději kupovat balenou a když z kohoutku, tak jenom převařenou na čaj a kafe.
Na večeři se taky neráčíme chodit daleko a zase na doporučení majitele bytu zajdeme na nudle do venkovního stánku. Polévka s čínskýma nudlema a rybíma kuličkama byla moc dobrá. Trošku nás zaskočila hustá sladká fazolová vodová kaše v mističce, kterou obsluha nazývala nápojem.
Přisedává si k nám jeden asijský páreček a dává nám rady, jak si máme nudle pokydat pálivou omáčku a sójovkou. Zkrátka co nejvíc chilli a pak to bude ok. Chlápek ukusuje něco zeleného z pytlíku a doporučuje nám to jako dezert – Kuih Dadar (kokosové palačinky).
Taky nám dávají dobré recenze na Batu Cave, jeskyně do které se určitě chystáme. A jinak si vyměňujeme informace o naší a jejich ekonomice, o jídle a dalších zvyklostech. Máme si dávat pozor na kapsáře.
