60. – 62. den
Ostrov Nusa Penida byl takovým završením naší cesty na Bali. Vřele doporučuji dostat se mimo pevninu a prozkoumat nedotčené pobřeží Nusa Penidy. Tři dny nabité úžasnými vyhlídkami, strastiplnou jízdou na skútru a báječnými plážemi, kam se jen tak někdo nedostane.
Vyhlídka „Tisíc ostrovů“ (Atuh Beach)
Aneb Atuh Raja Lima Nusa Penida. Tak tenhle nezapomenutelný výhled je pro mě top místo z celé Nusa Penidy, možná i z Bali. Dá se sem dostat bez větších problémů víceméně po asfaltce a vedou sem solidní schody, sem tam se můžete přidržet provazového zábradlí. Je tu možnost bydlet ve dvou slaměných chatičkách na stromě, bohužel měli plno, když jsme se tam chtěli ubytovat.
Chvíli co jsme přišli, se tu fotily dvě holky, ale potom co proběhl fotoshoot, bylo nám dopřáno absolutní soukromí a všechno bylo jen naše 🙂
Určitě si dejte bacha, abyste tuhle překrásnou vyhlídku náhodou neminuli. Atuh Beach je totiž v mapách značená dvakrát – jednou jako těchto Tisíc ostrovů a podruhé jako pláž Atuh, o které píšu ještě níže.
Broken beach a Secret manta (konečně vidíme manty)
Broken aneb Pasih Uug Beach, hodně známá fotka z Nusa Penidy. Zátoka, kde jsme již byli na lodním šnorchlovacím výletě z Nusa Lembonganu. Až teď jsme měli to štěstí spatřit alespoň z vrchu skály dvě obrovské manty a roztomilou želvu. Elegantní manty se proháněly okolo této zátoky a tu a tam nám zamávaly svoji částečně bílou ploutvičkou. Želvička se plácala na hladině moře, aby se nadechla a plavala si dál.
Jen pozor, na toto luxusní místo vede nezpevněná rozbitá cesta (od toho je pak jasný ten název Broken beach). Desítky metrů šutrovité polňačky, na níž jsme měli co dělat s manévrováním. Já každou chvíli seskakovala ze skútru a Matěj musel jet kus cesty sólo. Věřte mi, že tady byste nechtěli jet na vlastní motorce.
Ale rozhodně to stojí za to, i kdybyste tam měli dojít pěšky. Nevím, zda to bylo tou špatnou cestou nebo tím, že se schylovalo k dešti, ale všehovšudy nás tam mohlo být deset i s obsluhou u malého občerstvení. Tady jsme si dali pořádně sladkou kávu s banánem a vychutnávali jsme si ten úžasný pohled.
Video z Broken beach – vidíte tam ten černý pohybující se flek? Tak to je manta! 😉
Angel’s Billabong
K Angel´s Billabong je to 5 minut z Broken Beach, přes ostré kameny a další nerovnosti. Jen je trošku schované. Třeba partička Čechů, co jsme potkali, o něm ani nevěděla a to byli kousek od něj. A co že to vlastně je ten anděl a surfařská značka? Jedná se o přírodní bazének ve skalních útvarech, který je při přílivu doplňován mořskou vodou. Do smaragdové vody se musí opatrně po špičatých šutrech.
Koupání je ohromující, kontrast klidné vody a pod vámi burácejícího moře. Koncentrovaná slaná voda dokonce nadnáší daleko víc než moře samotné. Za přílivu a silných vln je zákaz vstupu. Hrozí nebezpečí, že vás vlny strhnou do moře. Četla jsem, že v minulosti se takové neštěstí přihodilo. My jsme čistě náhodou natrefili odliv a moře bylo v klidu.
Kelingking beach
Další okouzlující výhled na půvabnou písečnou pláž, skalisko ve tvaru ruky a azurové moře. Víte proč dole v tom ráji nikdo není? Vede tam dosti obtížná cesta, takže i my se kocháme vyhlídkou jenom shora.
Tady už se platí malé vstupné 5 000 IDR (symbolických 10 korun) a můžete se občerstvit ve warungu těsně za vstupem. My poobědvali kuřecí stehno s rýží a superpálivou omajdou, a s lehkými obavami vše zapili sladkým mlékem.
Atuh beach
Východní pobřeží Nusa Penidy je vyhlášené svojí pláží Atuh Beach. Po poradě s místními se dostáváme na zatím v mapách ani neznačenou cestu vedoucí k našemu prvnímu cíli – pláž Atuh beach. Zřejmě jsme se k ní dostali z méně profláklé strany, není tu ani živáčka. Joo, když něco není na Google mapách, tak tu můžete být sami. Krásná pláž obestoupena vysokými útesy a vede k ní strastiplná cesta, kterou stojí za to absolvovat.
Na pláž se dá přijít ze dvou stran. Z druhé strany vedou schody a zřejmě o něco lepší cesta.
Suwehan Beach – cesta do ráje jen pro odvážné
Zapadlá pláž na jihovýchodním cípu ostrůvku – Suwehan Beach najdete tady. Schovaná pláž, na kterou se mi nepodařilo dojít. Jak to? Stejně jako k jiným plážím na divoké Nusa Penidě nevede jednoduchá cesta.
Nejprve se jde pohodově kolem chrámu a pak se klesá dolů ze strmého kopce, žádné schody, zábradlí, jen občas lano na přidržení. To by ještě šlo, pomalu krůček po krůčku slejzáme po kamenech dolů. Ale posledních pár metrů před pláží se musíte spustit po laně a tam jsem se zasekla, po celém dni jsem neměla sílu v rukách a rozklepala se mi kolínka. Pláž jsem si užila hezky z dálky a Matěj to tam šel prozkoumat důkladněji sám.
Krásná čistá pláž a opět nikdo nikde. Přeci jen taková cesta většinu lidí odradí, jen Čechy ne. Za malou chvíli uslyšíme náš rodný jazyk a partičku z ČR. S Bintangem v ruce se slaňují hlava nehlava.
A na konci nebo i na začátku je možnost skvělého jídla ve warungu u sympatické paní. Není moc na výběr buď rýže Nasi Goreng nebo nudle Mie Goreng, ale výborné. Její syn nám utrhl čerstvý kokosák přímo z palmy, jedinečná show a o to víc nám drink chutnal.
Zátoka Crystal Bay
Tuhle příjemnou zátoku již známe ze šnorchlování, kdy jsme byli na výletě z Nusa Lembonganu. Nebyli jsme přímo na pláži, nýbrž pod vodou. To si připadáte jako v obrovském akváriu – barevné rybičky včetně Nema, je možno spatřit i želvy. Zátoka se ukrývá přímo tady.
Klidně si pronajměte lehátko a nebo sebou flákněte jen tak do písku. Jen je potřeba se připravit na nabízející místňáky – šnorchlování vám budou cpát na každém metru. Matěj si tady rád půjčil masku se šnorchlem (25 000 IDR, 50 korun) a vyrazil znovu na průzkum podmořského světa. Po hodině skvělého potápění konstatoval, že by se mi tam nelíbilo, viděl mořského hada. To jsem ráda, že jsem upřednostnila relaxing na pláži.
Jaká to náhoda, zase se potkáváme s partičkou Čechů, ostrov Nusa Penida opravdu není tak velký. V Crystal Bay strávíme asi 2 hodiny a pak už jsme slunkem nahřátí až až. Pro relax a šnorchlování můžu vřele doporučit.
Mata air Guyangan (Batukandik) – jedeme a nevíme kam
Na tomhle místě jsme se ocitli docela náhodou, když jsme ani pořádně nevěděli, kam nás Google mapy táhnou. Cesta na skútru byla plná dobrodružství. Chvílema mi přišlo, že jedeme přes rozkvetlou louku, pak zase skrz džungli. Dlouho nikdo nikde, až pak jeden farmář se srpem v ruce – naštěstí nešel na nás, ale na palmové listy.Tady nechcete píchnout.
Dorazili jsme k rozestavěnému chrámu. Na stromech laškuje opičí rodinka a my si raději bereme klacky do ruky. Zbytečně, makakům jsme úplně šumák. Z vršku se nám nabízí pohled na Manta point a několik lodí potápěčů.
Mantu nevidíme žádnou, možná jsme moc vysoko. Mezitím se nám značně rozpršelo a my se aspoň mohli schovat pod střechou nedostavěného chrámu.
Peguyangan waterfall
Téměř 700 modrých schodů k přírodnímu pramenu Guyangan, kdy si cestou můžete dopřát báječné výhledy na skalnaté pobřeží a blankytně modré moře. Přírodní pramenitá voda je řízena místní vodárenskou společností a proudí do domů občanů.
Celý prostor je posvátný, schody končí na úpatí útesů, kde je hinduistický chrám. Zrovna probíhala nedělní modlitba a tak zde bylo několik Balijců. Po vysilujícím výšlapu zpátky na nás čekal místní se vstupenkou v ruce, 2 000 IDR (4 Kč), prosím. Díkybohu je tu možnost osvěžit se čerstvou vodou a dalšími sladkými nápoji.
Zelené kopečky Teletubbies Hill
Jako jeden z dalších cílů nám byly doporučeny tyto veselé kopečky. Někomu připomínaly asi ty z Teletubbies, no posuďte sami.
Nusa Penida – další fotky:
