(82. – 83. den)
Víkend je před námi a my se po pár provýletěných dnech chystáme zase něco pracovat a je jedno, jestli je všední den nebo víkend. V sobotu se vypravíme do jedné vyhlášené kavárny a v neděli už jsme zase na tahu. Jen se na to podívejte 😉
Pracovní sobota a čínské speciality
Přestože je sobota chystáme se s noťasama v batůžku do kavárny October coffee house. Stylová kavárna s výbornou kávou ve městě Kota Kinabalu. Net neběží moc extra rychle, ale za to tady mají vynikající dortíky 🙂
Odpoledne zaexperimentujeme s obědem a dáme si několik mističek s čínskými specialitami. rvní objednávku nám milá obsluha rozmluvila. Jestli počítáme s tím, že si objednáváme samé vnitřnosti? Ehm, to asi néé, děkujeme. Dejte nám raději tu variantu s žebírkama a houbama.
Navečer dostal Matěj nápad, že vyzkouší kadeřnické služby i v Malajsii (naposledy se nechal šmikat na Bali). Těsně před zavíračkou se ho ujme poblázněná kadeřnice a jde se na věc. Marně vysvětluje, jak si svůj sestřih představuje. Paní se vybavuje s kolegyní a ustavičně se něčemu řechtá. Výsledek není úplně podle představ, ale já myslím, že je to OK 🙂 10 RM, 60 kaček a na shledanou.
Nedělní trh – Sunday Market
Po pracovní sobotě si říkáme, že by bylo fajn zase něco podniknout. U snídaně s seznámíme s párečkem Čechů a necháme se inspirovat procházkou na nedělní market nedaleko od nás. Často nám trhy přijdou na jedno brdo, ale na tomhle se nám opravdu líbí. Dobrá atmosféra panuje po celém tržišti, hraje živá hudba, o jídlo a pití všeho druhu není nouze.
Sunday Market v Kota Kinabalu je otevřen každou neděli od 6:00 do 13:00 hod. na ulici Gaya Street.
Ulice Gaya Street je uzavřena a stánkaři mají pré. Můžete tady nakoupit téměř všechno – oblečení, boty, klobouky, kabelky, brýle, instalatérské potřeby, suvenýry, drogerii, kytky, živé i neživé ryby, ovoce a zeleninu. Sháníte domácího mazlíčka? Ano i kočku peršanku, morčátko nebo dokonce psa huskyho seženete, mají tu i čtyřnohé chudáčky zavřené v malých klecích a v tom horku se je snaží udržet při životě alespoň větrákem.
Chlupáči se nám moc líbí a hned bychom si jednoho vzali, ale už nemáme místo v báglu. Skončíme jenom s příručním batůžkem, já s barevným sarongem a Matěj má radost ze svého nožíku – rybičky :). S sebou si vezmeme zralou papáju (2 RM, 12 korun celý kus!) a avokádový džus na cestu.
Kota Kinabalu – Administrativní budovy a vláda na prd
Několikahodinové šmajdání v kombinaci s neúprosně horkým počasím nás zmohlo, jdeme se zrelaxovat na klimou vychlazený pokoj, jeden seriál na noťasu a pak se necháme Uberem dovést k vysokým moderním budovám na protější straně pobřeží. Od řidiče se dozvíme, že se jedná o sídlo ministerstva. Malajci všeobecně dost nadávají na svoji vládu a prezidenta. Jak moc jim rozumíme.
Druhá, skleněná válcovitá stavba Menara Tun Mustapha je prostorem pro kanceláře, restauraci a muzeum. Když máte štěstí, můžete v jejích skleněných tabulích spatřit odraz nejvyšší hory Mount Kinabalu.
Rádi bychom se dostali blíž k moři a ideálně našli hezkou pláž. Dírou v plotě prolezeme na pobřeží, kde jsou zástupy rybářských chlapíků a pak cesta končí. Vydáme se podél plotu a narazíme na sportovní halu. Zrovna se odehrává několik fotbalových utkání, muslimské fanynky fandí a ječí jak zblázněné. V tomhle vedru obdivuju všechny sportovce, co vykonávají jakoukoliv aktivitu. My jsme rádi, že existujeme a pokoušíme se vytvářet pohyb podobný chůzi 🙂
Omylem na návštěvě ve filipínském slumu
Usadíme do trávy a na pláž vidíme z dálky, bordel a vyplavené plasty, jinak by to byla docela pěkná pláž. Na mapách však zjistíme, že za útesem se nachází ještě jedna pláž. Ani by nás nenapadlo se tam hnát. Ale shodou okolností kolem nás prošla muslimka, s deštníkem si kráčela podél moře a šup i s taškou a deštníkem v ruce se vyškrábala na skálu a zmizela. Nedá nám to a následujeme ji.
Zřejmě tuhle zkratku používá víc lidí. Na skále visí tlusté lano, kterým se přitáhneme nahoru. Pak už přeskáčeme jen po několika šutrech a jsme za skálou. Před námi se objeví další o něco čistší pláž a podivné chatrče na kůlech. Dle google map by za nimi měla vést už silnice. Sotva dojdeme k těm chýším a kolem nás je najednou desítka malých dětí, přicházejí další a další. Jsou zvědavé, kdo jsme a co asi chceme. Hlouběji do ostrova chatiček přibývá, působí velmi chudým dojmem, děti pobíhají mezi slepicema a odpadkama. Nikdo z nich anglicky nekvákne, až jedna domorodá mamina se čtyřma dětma kolem sebe. Navádí nás směrem k silnici.
Usilujeme o udržení co nejpřátelštějšího úsměvu na tváři a modlíme se, aby po nás nechtěli „návštěvné“. S velkým díky (terima kasih) se hrabeme do strmého srázu, prodíráme se křovím a větvema stromů. Jakoby tuto cestu nikdo nevyužíval. Uff, jsme nahoře, kde začíná udržovaná pěšina a za plotem číhá další státní budova. Pozoruhodný kontrast turistické metropole Kota Kinabalu a odříznuté chudobné vesničky na pokraji města. Později se dozvíme, že jsme se octli uprostřed filipínského slumu. Fotky nemáme, strach nám nedovolil vytáhnout aparáty 🙂
Double Six Monument
Po silném zážitku v chudinské čtvrti se jdeme projít podél moře po cyklostezce. Neděli sem přišly strávit celé rodiny. Rozbalily piknikové deky, grily už se začínají roztápět a děti si hrají na prolejzačkách. Idylická neděle.
Přesuneme se k památníku s názvem Double Six Monument. Byl vystavěn na památku v místě zříceného letadla, v němž 6. 6. 1976 tragicky zahynuli premiér Sabahu a další ministři. Nicméně v jeho blízkosti je v současnosti moc příjemný rekreační park s možností široké nabídky občerstvení. Usedáme ke stolu a nadlábneme se hovězím se zeleninou a rýží a ovocným freshem. Musíme se posilnit na západ slunce.
Největší západ slunce na světě – Tanjung Aru Beach
Na pláži Tanjung Aru už jsme jednou byli, a sice přes den. Přesně toto místo je proslulé svými velkolepými západy slunce. O víkendu sem najíždí zájezdy autobusů, denně sem chodí i Malajci, aby si užili tu překrásnou podívanou. A je to tak, po celém pásu pobřeží je mraky lidí, stojí po kolena ve vodě a fotí se na milion způsobů.
Někde jsme se dočetli, že má jít o nejlepší západ slunce na světě. Snad proto, že slunce u rovníku působí větším dojmem a vlivem vysoké vlhkosti je barvitější. Těžko říct, jak je to myšleno, ale nejkrásnější západy jsme viděli stejně na Lembonganu (Devil´s Tear) a v Canggu na Bali 😉
Hudební fontána v Perdana parku
Jen 5 minut pěšky z Tanjung Aru dojdeme zpátky na místo činu, kde jsme již nedávno byli přes den. Večer však začíná mnohem zajímavější program. V místech kašny, kde si hověli bílí ptáci se od 19 hodin chystá hudební a světelná show v podobě barevné fontány uprostřed Perdana parku.
Kecneme si na okraj fontány mezi ostatní a celých 10 minut jsme fascinováni do rytmu vybuchující vodou nasvícenou všemi barvami. Pár minut jsem natáčela na mobil, trošku šikmý obraz. Snažila jsem se koukat na show a ne do telefonu 😉 Můžete se podívat níže.
Krátké video z noční fontány:
