(78. den)
Uplynulé dny v Kuala Lumpur jsme si naplno užili, rozloučili jsme se s dominantními dvojčaty Petronas Towers a je na čase změnit lokál. Vydáváme se na další cestu a to na třetí největší ostrov světa – Borneo, domov známých orangutanů. Malajsii však neopouštíme.
Borneo je politicky rozděleno na Indonésii, Malajsii a Brunej. Letenky z Kuala Lumpur na Borneo do Kota Kinabalu jsme pořídili za 1 600 Kč a letíme s Air Asia.
V poledne nás nabírá řidička Uberu. Přemýšleli jsme i o busu, ale doprava by byla o dost složitější na přestupy a zase takový rozdíl v ceně to není. Z hotelu na letiště to ukazuje 50 km a aplikace nám strhává 75 RM, necelých 450 korun. Řidička je vtipná, vypráví nám, jak miluje všechny druhy alkoholu a doporučuje nám malajský ostrov Langkawi, kde je alkohol velice levný, jedná se totiž o duty free zónu. Za to my po skoro třech měsících detoxu na něj už ani nemáme chuť.
V letištní hale se jdeme naobědvat. V klídku si vychutnáváme jídlo a záhy zjistíme, že docela nestíháme. Na vstupové kontrole se vytvořila solidní fronta a ke gatu je to kus, takže běžíme. AirAsia však nezklame a k našemu prospěchu má zpoždění. Let trvá 2,5 hodinky. Kroužíme nad ostrovem Borneo. Jsme nalepeni u okénka a slintáme na krásné malé ostrůvky kolem. Zajímavé jsou domečky na vodě a golfové hřiště.
Místní letiště nás mile překvapí, nikdo nás neotravuje s žádnými nabídkami, žádní agresivní taxikáři. Uber šlape jako hodinky, z letiště jsme v hotelu Winner raz dva. Pokoj máme v posledním 9. patře přímo v centru města. Kota Kinabalu je hlavní město malajsijského spolkového státu Sabah. Leží v severní části ostrova Borneo na břehu Jihočínského moře.
Na pokoji odhodíme zavazadla a jdeme rovnou k moři. Je to kousíček, tak 5 minut cesty a jsme na promenádě plné rybích a západňáckých restaurací. Západ slunce tady pozorují i další turisté. Poté usedáme do indické na véču. Butter chicken s česnekovou plackou a rýží, mangové lassi a masala čaj, to je taková klasika, která nikdy nezklame. Máme to i s živou hudbou z vedlejší restaurace.
Po jídle se procházíme uličkami v okolí našeho hotelu. Je to tady samý stánek s rádoby značkovým oblečením a s hadříkama pro muslimky. K tomu desítky venkovních jídelen s místním jídlem a masáže. Necháme se ukecat na reflexní masáž chodidel, která byla už v Kuala Lumpur tak vyhlášená.
Ujmou se nás dva maséři mladíci, položíme se na lehátka do řady mezi ostatní, vedle leží polonahej chlápek a užívá si svoji masáž. Pro mě je to docela utrpení, lechtání se střídá s bolestí. A když dojde na bod pod kotníkem mám pocit, že už to nevydržím a panu masérovi se vyškubnu.
Reflexologie se soustřeďuje na stlačování specifických bodů na chodidlech nebo na rukách, kde reflexní zóny odpovídají jednotlivých částem těla a orgánům. Ale ti kluci nám toho moc nenapovídali, anglicky uměl jen jeden a sem tam něco zahlásil. Třeba to, že se nám po masáži bude královsky spát a že poprvý to vždycky bolí víc, než si tělo zvykne. Ještě obdržíme párminutovou masáž zad jako bonus. Zaplatíme 20 RM, cca 120 korun za jednoho a jdeme na kutě.
