Malajsie: Borneo – poznáváme město Kota Kinabalu

(79. den)

V hotelu se těšíme ze servírované snídaně – vajíčka s fazolema a kouskem kuřecího masa a tradičně toasty se zavařeninou. Po snídani teprve zjišťujeme, co tady vlastně budeme dělat. Rozjíždíme TripAdvisor, Google a různé cestovatelské blogy.

Na Borneu se dá vidět spousta věcí – jeden z nejstarších pralesů, orangutani, nosaté opice, sloni, dá se plavit na řece s krokodýly a tak.. Akorát, že všechna tahle lákadla jsou na druhé straně ostrova, několik hodin od nás. Proto jsme vymysleli, že budeme podnikat výlety okolo z výchozího místa Kota Kinabalu. Po hodině hledání a domlouvání máme výlet minimálně na dnešek naplánovaný.

Atkinson Clock Tower

Dnes to bude ve znamení zdravé procházky. Jdeme se podívat na jedny slavné hodiny Atkinson Clock Tower. Pan Atkinson byl prý jeden z prvních starostů Kota Kinabalu, ale moc si to neužil, zemřel velmi mlád na chřipku ve 28 letech. Velká věž s hodinami na kopečku ve městě se nám ukazuje už z dálky, jdeme se mrknout až k nim. Dneska je hrozně dusno a jsme totálně bez energie a tak se zastavíme na kakaový nápoj Milo a jednoho Magnuma, aby nás to trošku nakoplo.

Kota Kinabalu – Signal Hill Observatory

Nad městem vyčnívá jedna pěkná vyhlídka Signal Hill Observatory. Po dřevěných schodech jdeme vzhůru přes takovou menší městskou džungli. Nikde ani noha, pozdravíme jen natěrače zábradlí. Cestou sleduju stromy, jestli na nich nevisí něco podezřelého. Přijdeme do cíle, kde je kavárna s posezením. Město jako na dlani a výhled na baráky a kousek moře. Chvíli posedíme a pak se Uberem necháme odvést dál. Jsme moc rádi, že i tady služba Uber funguje. A pořád nechápeme, jak to cestovatelé dříve dělali, když nebyl Uber, chytrý telefony, internet a další vymoženosti dnešní doby… možná měli o to více zážitků.

Kota Kinabalu City Mosque – Městská mešita

Řidič nás doveze k Národní mešitě. Nádherná bílá budova s modrou kopuli a čtyřma minaretama obklopena vodou. Z jednoho minaretu právě hlásají modlitbu a to je taky důvod, proč nás nepustili dovnitř. Kolem poledne je vždy uzavřena pro muslimy a my obyčejní ateisti bychom mohli až ve 14 hod. Nu nic, chvíli se pokocháme, vyfotíme, smějeme se Číňanům v jakých pózách a výskocích se tady fotí a jdeme na drink – mango a durian džus.

Durian to je takové smradlavé ovoce, ve většině hotelů je dokonce zákaz nosit ho dovnitř. Ale na druhou stranu ho prodávají na každém rohu buď čerstvý, k pití nebo v podobě nanuku. Mešitu obejdeme kolem vodního příkopu, narazíme na muslimskou nevěstu s ženichem, jak se zrovna fotí. Moc se neusmívají, jsou spíš takoví vážní. Drze si je vyfotím a jdeme dál. Musíme přeběhnout čtyřproudovou rušnou silnici, což se nám podaří. Podél moře už vede příjemná stezka pro chodce a cyklisty (ale nikoho na kole jsme nepotkali), lemovaná palmama a taky různýma posilovacíma strojema, Matěj je musí všechny vyzkoušet.

Kota Kinabalu – WetLand

Dalším naplánovaným cílem je Wetpark, naučná stezka mangrovovým lesem. Za 10 RM, asi 60 kaček na jednoho si koupíme vstupenku a ťapkáme po dřevěné lávce společně s otravnými komáry. Je pěkně zataženo a začíná kapat, přidáme tedy do kroku, všimneme si jedné bílé volavky uprostřed bahnitého rybníka a už se schováváme pod stříškou. Silný liják tu nějak přečkáme a jdeme dál. Kořeny mangrovů vystupují nad zem – zrovna je odliv, tak tam moc vody není. Střídavě leje a mrholí ještě několikrát, ani nedojdeme na konec. Prohlídneme si vzdělávající expozici u vchodu a už máme objednaný Uber.

Jako zmoklé slepice nastupujeme a necháme se dovést do velkého nákupního centra Suria. Už je odpoledne a naše žaludky by rády dostaly svůj zasloužený příjem. Několikapatrové překlimatizované centrum s obchody všeho druhu, a hlavně asijskou jídelnou, kam zaplujeme a nandáme si u obslužného pultu několik druhů studeného masa a zeleniny s rýží. Proč to jedí studené, nevím, ale moc mě to neuspokojilo. Načež se dorazíme ještě sladkým rohlíkem v čokoládě a výborným teplým čajem s mlíkem Teh karikem (snad poprvé, co nám je zima). Matěj si dává ještě jakýsi kynutý knedlík plněný masem. A pak, že neznají knedlíky, opravdu to chutnalo jako ty naše. Pořád má málo a tak si jde ještě pro kuřecí kuličky s omáčkou a rýží.

Spokojeni se vymotáme z obchoďáku a do našeho hotelu už je to kousek, tak dojdeme pěškobusem. Přes trh s čerstvými, grilovanými i sušenými rybami, kolem chlápků se šicíma strojema na ulici a zase přes čtyřproudovku a jsme doma.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.